Muskův hvězdný vláček

Krkonoše, mrazivý večer těsně před Vánocemi. Obloha je jasná, plná hvězd a vzduch štípe do tváří. Kamarádka vyjde před dům, zvedne oči k nebi a najednou to vidí – Hvězdný vláček, satelity Starlink, se jí táhnou přímo nad hlavou. Je to fascinující, ale i trochu děsivý pohled. Zavolá svoji čtrnáctiletou dceru, která vyběhne ven. V tom věku už na Ježíška nevěříš, natož na Santu. Ale když se podívá na tu zářící linii, která se proplétá mezi hvězdami, vyhrkne: „Mami, to je Santa, ne?“ Tenhle obraz, Muskův hvězdný vlak, je mojí reakcí na moderní technologii, která nám doslova létá nad hlavami, a na tu dětskou čistotu v nás, která v ní dokáže vidět zázrak. Název odkazuje na projekt Starlink, ale místo chladných strojů jsem po obloze vypustila průvod černých origami postav. Jsou to poutníci a snílci: lidé, kteří se vznášejí na obloze místo satelitů. Černé čáry v pozadí pro mě mohou být čímkoliv – orbitálními drahami, hudební osnovou nebo mřížkou světa, který si sami konstruujeme. Je to obraz o pokroku, který je krásný, ale zároveň v sobě nese stín nejisté budoucnosti.